Nokia Air & Style 2006
Nejdřív v rychlosti něco základních informací. Air & Style je bezesporu jednou z nejdůležitějších snowboardových akcí, které se na starém kontinentu konají. Jde o šestihvězdičkovou akci TTR, na kterou se již léta sjíždí freestylová elita. Zatímco dříve se závody konaly v rakouském Seefeldu, ročníky 2005 a 2006 se přesunuly do Mnichova, přímo na olympijský stadion. Tolik pro začátek.
Na mnichovském stadionu se sice odehrávala obrovská show za účasti těch největších jmen, ale nějak se vytrácelo to základní, o čem Air & Style vždycky byl. Totiž snowboarding. Německá omladina fandila spíše freestyle motocrossu nebo rapperům na pódiu a snowboarding tu byl tak trochu do počtu.
První co upoutalo naši pozornost byl opět course. Ten se oproti loňsku přestěhoval na opačnou stranu stadionu, takže výkony atletů mohlo sledovat mnohem víc lidí. Popsat, jak obrovsky ta mrcha působila, není nejjednodušší, a tak nechme mluvit čísla. Na stavbu konstrukce bylo potřeba 355 tun oceli a 1000 tun umělého sněhu. Rozjezd začínal 43 metrů nad plochou stadionu, odkud se jezdci řítili sedmdesát metrů k hraně skoku. Tou dobou to mastili okolo sedmdesátky, protože rozjezd měl přes 40 stupňů sklonu. Kdo se po odrazu podíval pod sebe, mohl skrz záchrannou síť vidět až na zem, protože hned za skokem byl sedm a půl metru široký gap. Celková délka flatu měla ke dvaceti metrům, takže piloti měli na své manévry dostatek času, tím spíš, že skok byl oproti loňsku víc nakoplej. Po skoku z tohohle macka pokračovali jezdci na solidní step-up ve spodní části hřiště. Abychom měli výčet kompletní, musíme zmínit ještě poslední hračku - rainbow bednu na úplném konci coursu.
Jezdecký All Star team, který se letos do Mnichova sjel, stál také za to. Seznamte se: loňský vítěz Air & Style Hampus Mosesson, celkový vítěz loňské série TTR Mathieu Crepel, švýcarský kreativec Nicolas Müller, lokál z Innsbrucku Sani Alibabic, posila ze zámoří Andy Finch, pan rejže aka Travis Rice, finská rotovací mašina Antti Autti a jeho kolega Risto Mattila, kanadský pošuk Marc-Andre Tarte, balistická střela Heikki Sorsa, němečtí zástupci Christophe Schmidt a David Benedek, mlaďas Torstein Horgmo, veterán Chris Kröll, Ettalovic Éro a spolu s nimi zázračný zrzoun, pan Bílý aka Shaun White. Vedle závodu těchto PROs byl připraven i závod rookies, takže když už jsme u toho vyjmenovávání, tak sfoukneme i dorost. Mikkel Bang, Iouri Podladtchikov, Luke Mitrani, Christian Haller, Marco Smolla, Juuso Laivisto, Peter König, Benny Urban a dvojčata Philip a Tobias Straussovi.
Stadión byl letos vyprodán a už odpoledne se na místo začali scházet diváci, aby zaplnili těch 27 500 míst. Stejně jako všude na světě byla i německá mládež hotová ze Shauna Whitea, který jakmile se mihnul někde poblíž lidí, hned musel rozdávat autogramy jak zjednanej.
Ještě než se setmělo a výčepák vytočil první cisternu svařáku, začal závod rookies. Nešlo však jen o rozehřátí publika. Vítěz rookie contestu se totiž automaticky kvalifikoval na Air & Style 2007 a to rovnou do závodu PROs. Soutěžit tedy bylo o co. Klučinové školou povinní se jumpu rozhodně nebáli a už v prvním kole to rozjeli naplno. Ze tří pokusů, které měl každý k dispozici, se počítal jen ten nejlepší, takže se nikdo nezdržoval nějakým velkým testováním a všichni rovnou motali rotace, co to šlo. První kolo asi nejvíc zabil Juuso Laivisto s čistou bs 7 na velkém skoku a fs 7 na step-upu. Jura Podladtchikov zkoušel bs 9 a dokonce fs 10. V dalším kole devítek přibylo a celý rookie contest pochopitelně vrcholil třetí sérkou skoků. V ní se vedení se nejdřív ujal Luke MitraniChristian Haller s vysokou bs 9. Jenže hned po něm jel Iouri Podladtchikov, dal cab 10 a na první flek šel on. V tu chvíli stál nahoře už jen Mikkel Bang, takže buď a nebo. Mikkel na velkém skoku odpálil obří fs 9, na step-upu k ní přidal frontflip a bylo z toho vítězství.
Než se vrhneme na závod PROs, zastavme se na chvilku u systému závodu. Stejně jako loni, i letos byli jezdci rozděleni do dvojic, z nichž v každém kole postupoval dál jen jeden. Jedno kolo se skládalo ze tří jednotlivých pokusů, z nichž se počítal jen ten nejlepší. Body rozdávali tři sudí, dva za overall impression a třetí za styl. 80% z bodového odhodnocení získávali jezdci na hlavním skoku, 20% na dolním step-upu. Ve skutečnosti to bylo ještě trochu složitější, ale myslím, že pro naše účely tohle školení stačí.
Závod začal představovačkou, kdy měl každý z riderů jeden nesoutěžní pokus a už při nich se jezdci uvedli, jak se patří. Žádný dobrý den, já jsem pan XY, ale rovnou sedmičky a devítky na všechny strany. Risto Mattila jako první vyhecoval publikum k pořádnému řevu, když vyjel na vrchol duhy, tam zamrznul a teprve když lidi pořádně řvali, uvolil se sjet na druhou stranu. Spíkr mezitím halekal: „Andy Finch ist richtig heiß“(němčináři vědí :)), svařáky tekly proudem a závod nabíral na obrátkách. K vidění bylo hned několik cab 9 (Shaun White, Travis Rice, Antti Autti, Sani Alibabic), sw bs 9 (Mathieu Crepel) nebo bs 9 shifty (Hampus Mosseson). Korunu tomu nasadil David Benedek, když na první pokus dal double cork 12!!! Tuhle motanici, která ani ve videích nebývá k vidění každý den, navíc v pohodě odjel! V dalších kolech se přešlo na desítky a Eero Ettala předvedl i svůj „signature“ switch double backflip. Travis Rice si vzal příklad z Davida Benedeka a umotal tam double cork 10 vrtuli.
V superfinále se potkali už jen čtyři jezdci, kterými byli Risto Mattila, Antti Autti, David Benedek a Travis Rice. David Benedek se opět předvedl svou double cork 12, ale tentokrát jí chyběl čistý landing. Travis Rice kontroval double cork 10, Antti Autti roztáčel své dvanáctky. O tom, kdo bude první, nakonec rozhodl až úplně poslední skok. V té době byl ve vedení Risto Mattila za kombo switch 10 nose a sw bs 5. Ještě Travis Rice to na svém nalomeném LIBtechu pustil rovnou dolů a lousknul tam double backflip to bs 1, na druhém hitu přidal cab 540 a rázem z něj byl vítěz.
Výsledek superfinále tedy vypadal následovně: 1. Travis Rice, 2. Risto Mattila, 3. Antti Autti. Trochu smutné bylo, že David Benedek skončil až čtvrtý. Za jeho double cork rotace by si asi zasloužil vyšší pozici, ale bohužel se mu jeho pekelnickou vrtuli nepodařilo v superfinále ani jednou pořádně ustát.
